KDE SE VZALO TU SE VZALO KOŘENÍ

Historie koření začíná pravděpodobně již ve starší době kamenné, kdy lidé připravovali ulovené maso a přidávali k němu do jídla různé druhy a části rostlin. Dle archeologických nálezů se používal kmín a mák. V mladší době kamenné už lidé znali plno druhů koření i jeho léčivé účinky. Postupně objevovali další druhy, jejich chuť a vliv na lidský organismus.

Tím začala hodnota koření stoupat a jeho cena se např. v Evropě vyvažovala zlatem. Koření se stalo výborným obchodním artiklem. Což bylo důvodem objevení nových obchodních cest, mnoha válek a tento fakt ovlivnil i vznik kolonií.

Za zlatý věk koření lze považovat středověk. Jeho obchod se výrazně rozšířil po ukončení křížových výprav. V r. 1298 popsal Marco Polo Indický pepřovník. Za zmínku stojí především cesta Kryštofa Kolumba, který při pokusu doplout do Indie objevil nový světadíl a cesta Vasco da Gammy, který obeplul Afriku kolem mysu Dobré naděje a r. 1498 přistál na malabarském pobřeží. Při opakované cestě v r. 1502 doplul na Cejlon.
Fernão de Magalhães v r. 1519 vyplul s 265 námořníky západním směrem, aby objevil novou cestu ke koření. Objevil Filipíny, kde byl zabit.

Zpět do Evropy se po 3 letech vrátila jediná loď Victoria s posledními 18 muži. Na její palubě byl především hřebíček. Kapitán lodi Juan Sebastian del Cano byl povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl 12 hřebíčků, 3 muškátové ořechy a dva pruty skořicovníku.